Dreveník – Výhled na zasněžené Tatry ze sportovek

• Novinky

Zasněžené štíty hor v pozadí a údolí pokrytá kobercem žlutých květů. Taková je slunečná realita zpod Vysokých Tater. Sebelepší plánování ovšem nezaručí přívětivé počasí a z lezeckého výletu se může stát noční můra bez seriózního plánu.

Vyrazili jsme s partou kamarádů obhlédnout neprobádaný kout Slovenska. Výchozím bodem se stal kemp poblíž Slovenského ráje. O Slovenském ráji jsem slyšel hodně, ale vždy jsme zakotvili v nedalekých Tatrách. Škrábat se na Tatranské štíty, které jsou na dohled je lákavé. Ovšem v přechodném jarním období s je lepší volit jiné aktivity. Například skalky, nebo turistiku po žebřících ve Slovenském Ráji. Ráj nechme ale na jindy a pojeďme na Dreveník!

Jsou to podivné formace skal se spoustou dírek, takže posilnit prsty a jdeme na to. Začneme geologickou exkurzí, která se naskýtá již skoro u konce dlouhé cesty autem. Poblíž dálnice najdete minerální pramen jako ze školní učebnice. Vidíme vznik podobné travetrinové kupy, jakou je Dreveník. Bublající gejzír uprostřed bílého materiálu je příjemné zpestření během koukání na Tatry. Ještě pár minut popojet autem a jsme u skal.

Skalní oblast Dreveník leží blízko Spišské Nové vsi a pro nás byl výchozí bod vesnička Hodkovce. Bílé věže skalního města svítí z dálky. Pár minut pěšky od auta a ohmatáváme bílý materiál s množstvím malých dírek. Cesty zde vznikaly od 70. let a většina linií je nově přejištěna s kvalitními prasátky na slaňáku. Stěny jsou orientované na všechny strany, takže stín se hledá snadno.

Postačí nám základní členění na dvě oblasti s poetickými názvy: Peklo a Ráj.

Ráj jsou slunečné věžičky a náměstíčka s převážně lehčími cestami. Krásné cesty a snadný přístup lákají rodinky s dětmi, začínající a mírně pokročilé lezce. 25 věží tvoří uskupení této lokality a není jednoduché vyznat se v názvosloví. Bez průvodce jsme ztraceni a tápeme po slepu. Záchrana přichází v zapůjčeném průvoci Skalky východného Slovenska. Prý musíme okusit místní věže, tak se hned pouštíme do jedné s názvem Veľký mnich. Cesta Expedičná (7-) je krásná pro vhled do zdější problematiky střední obtížnosti. Zlákala nás také netypická linka v střechovitém převise. Karaoke (8+) je jedna zmála těžších kousků ale asi se moc neleze.

Rozhodně doporučuji navštívit okolí věže Amerika. Na věž Marta doporučím krásnou cesta Jašterica za 5, nebo Nočnou moru za 7 na doražení. Cestu Paklenica o věž dále si necháváme na příště i když její název byl lákavý. Původně jsme sem šli za doporučenými cestami s názvem: Rum, Vodka, Fernet. Bohužel cesty buď byly přejmenovány, nebo to byl nechutný žertík doporučovatele.

Peklo je pro statnější jedince, kteří se nebojí tmy. Je to kaňon, který leží na druhé straně kopce a méně snáze se hledá. V horkých dnes zajisté oceníte jeho chladné a vlhčí klima. Slunce sem svítí až odpoledne a těžší cesty jsou tu pěkně pohromadě. Místy až 20 metrů vysoká skála nám zprvu naháněla strach svojí jarní oslizlostí. Odpolední slunce konečně přišlo i sem do temna jeskynních útvarů a naše zkřehlá těla začala pracovat. Bonjour France 9-, Návrat domov 8+, Nebo Vhĺbenie za 5. Se spišským hradem v pozadí a prolezenými prsty opouštíme skalní město.

Na příště si necháváme jako překvapení do zálohy sektor Červené převisy. V sektoru má být údajně větší koncentrace těžších cest. Nedá se ale vše stíhat za den, protože cest je tu spousta.

S blížícím časem odjezdu se také kupí oblačnost. Další den má pršet a v kempu u Slovenského ráje krom kluzkých chodníků a radovánek při pivu není moc co dělat. V Popradu již delší dobu sledujeme rozrůstající se lezeckou stěnu. Dva nadšenci oprášili starou halu a nacpali do ní místy i 30 metrů vysokou stěnu a spoustu pohody. Takové domácké prostředí jsem na stěně pro širokou veřejnost již dlouho neviděl. Za špatného počasí může být také zajímavý aquapark v Popradu vhodný k protažení zatuhlého svalstva.

Přístup ke skalám: Ve vesničce Hodkovce odbočte doprava v levotočivé zatáčce a po padesáti metrech je možné parkovat. Po louce kde se občas pase dobytek pokračujte buď doprava k Americe, nebo mírně doleva na Mnicha.

Omezení: V Ráji je možné lézt celoročně kromě asi pěti věží. V Pekle je horolezecká činnost povolená od 1. 3. do 31. 12.

Průvoce: kloudného průvodce na internetu jsme nenašli, proto doporučujeme knižní variantu: Skalky východného slovenska, kde je popsáno 17 skalních oblastí.

Ubytování: V dědince Hodkovce, nebo my jsme byli v kempu Podlesok u Slovenského ráje.

Tipy v okolí: Spišský hrad (UNESCO), Slovenský ráj, Tomašovský výhľad, Stěna a aquapark v Popradu.