Mont Blanc na lyžích za den

• Novinky

Během slunečných dní se na této normálce odehrávají opravdové příběhy. Davy dobrodruhů stoupají vzhůru ke svému vysněnému cíli – Střecha Evropy-Mont Blanc 4809. Krásná tůra s hrstkou ošemetných míst a řadou záchytných bodů v podobě chat.

Ten den nebyl zcela klasický na této trase. Na obloze ani mráček, teplota okolo -20 a široko daleko ani živáčka.

Myšlenka vyběhnout na bílou horu během jednoho dne mne lákala již minulé léto. Teď však přišel ten správný okamžik a možnost nejdelšího sjezdu života je hodně lákavá.

Ještě za tmy připevňuji sestupový prostředek na lehký batoh ve kterém je nezbytná péřovka, vybavení na ledovec a něco k jídlu. Z Les Houches je to hodina a půl k prvnímu sněhu. Mentální trénink začíná a blížím se k ledovci Tête Rousse. Tady je opravdová zima až mi zamrzají nosní dírky. To ještě netuším, že slunce na tuto stranu zasvítí až při cestě zpět.

Jako by zde letos nikdo nešel. Občas narážím na stopy, které mne navíc vedou špatnou cestou k trhlinám. Nad bivakem Vallot vytahuji druhý cepín a ledovým výšvihem míjím hlavní nástrahy dne. Ještě že už svítí slunce, ale proč ne na moji stranu! Okolo ostrého hřebene traverzu z Aiguille de Bionnassay na Dôme du Gouter létají co pět minut řvoucí vyhlídkové vrtulníky. Hřeben byl také dnes v plánu, protože kamarád Standa je právě na vrcholu Bionnassay a mává na mne. Necháme podobné taškařice raději na příště, protože energie po předchozích dnech není na rozdávání, takže jedu na jistotu.

Vrcholový hřeben je klasicky nekonečný. Spatřuji prvního člověka. Pilot vírníku prolétá těsně nad moji hlavou a kyne mi na pozdrav. Taky tě zdravím, ale běž vrčet jinam, ať nerušíš ty kavčata, které přilétají pro drobky od svačiny. Dávám asi hodinovou pauzu, protože slunce už praží a divadlo mraků začíná nabírat na obrátkách

Dolů to nebylo úplně v onsightu. Místy vodní led a absence parťáka mě nutí sundat lyže a nasadit stoupací železa. Klesám k Vallotce a koukám na výstupovku Grands Mulets. Je v podmínce, ale neznalost této lyžařské klasiky mne zahání do Grand Couloir pod chatou Goûter. Svištím středem žlabu a díky absenci davů a padajícího kamení se cítím bezpečně. S lyžemi na nohách pěkně dalších 2000 výškových šmíkám lyžařským střediskem do Les Houches, kde jsem ráno začínal.

Čistá únava a radost s pěkného výletu plného soustředěné a mentálního boje s výškovými metry mne utvrzuje, že občas je potřeba být sám se sebou a vyříkat si vše od doliny až na vrchol. Setkání s kamarády po takovém výletu je o to silnější, protože každý máme spoustu silných zážitků se kterými se chceme podělit.

vzdálenost: 32,2 km

převýšení: 4km

čas: 15 hodin

2 litry vody a nespočet výhledů a zastávek