Santa Caterina | třitisícovky na dosah

• Novinky

Omalovánky nebo umělecká linka v krajinomalbě?

Škrábu se brzy ráno na kopec Pizzo Tresero (3594 m.), který mne hypnotizuje už od příjezdu do údolí Santa Caterina di Valfurva. Sníh křoupe pod pásy a dostávám se ještě za šera nad úroveň lesa. Finito! Lyže házím na batoh a mačky jdou ven. Chvíli se bořím po pás v krupici a za okamžik mačky škrábou tvrdý led. Prostě očistec jak má být. Následná chůze suťovým terénem okolo rozbořené chatičky je odpočinek. Chvíli si nadávám, protože kdybych to vzal více údolím, tak mám lyže stále na nohách.

Dávám si vrcholovku s mohutným křížem a fascinujícími výhledy na Gran Zebrù (3851 m). Přisvahují ke mně ftáci somráci a pokřikují, že co tam dělám sám?! Rozhodnutí je jasné a volím jinou trasu údolím kolem bivaku. Přece chci objevovat! Určitě za půl hodiny musím být dole jako posledně na Marmoladě. Svištím neposkvrněným údolím s parádním sklonem mezi skalami. Aaaaj, co to to má být? Kouknu na mapu, která říká, že bych měl změnit azimut. Sjel jsem moc dolů, takže začíná tortura s hučícím potokem pod nohama. Nasadit pásy a šup pěkně do kopce. Kamzíci skáčou všude dokola a laktát v nohách přibývá.

Dolů do údolí přijíždím v totální relaxaci zaměřené na elementární potřeby. Jíst, spát a to ostatní taky, takže krásně vygumovaný. Na takové škádlení osudu se krásně vzpomíná. Celý den hypnotizovaně koukám na ten kopec a hledám tu linku.

Tak freeride nebo sjezdovka?

Řezat dynamické carvingové oblouky těsně nad zemí je paráda. Krásné varhánky na čerstvě upravené sjezdovce v Sunny Valley? Neodolám, nasadím lyže u hotelu a jdu pěkně zabrat do slalomek. Vertikální kilometr vyjedeme s kámošema lanovkou za půl hodiny a nic nám nebrání dát si závody, kdo bude dřív dole. Modrá nebo červená? Volím červenou sjezdovku Dell´Alpe. Městečko Santa Caterina se přibližuje a povinná zastávka na Rifugio Sci 2000 nesmí chybět. Penne alla arrabiata doplní energii pro další kilometry. Dneska musíme dát aspoň stovku.

Jezdit na sjezdovkách, kde máš vše do detailu nalajnované je perfektní relax a precizně vyřezaný oblouk do upravené pisty zahřeje u srdíčka. Střediska jako je Livigno, Bormio a Santa Caterina si oblíbil kde kdo. Stovky precizně upravených kilometrů běžkařských tratí a sjezdovek u nás nenajdeš. Stále mě to však táhne k tvůrčímu směru. Umělec většinou přemýšlí nad svým dílem od začátku sám. Je odkázán na svůj um a občas se bojí dotknout nepopsaného plátna. Heslo odvaha je začátek mi zde sedí, protože i zprvu horší rozhodnutí může vést k dobrému výsledku.

Ve škole jsme měli oblíbenou večerní kresbu. Je to dokonalá příprava do života. Studenti dostanou uhel, papír a kresba aktu v životní velikosti může začít. Všichni cítí odpovědnost nezačít špatně. Pokreslit tak velký papír nesmysly by byla škoda. Před první linkou je potřeba si vše náležitě rozměřit. Připomíná ti to něco? Jasně že. Vidíš kopec a vymyšlená linka není záruka úspěšného sjezdu. Chce to cvik a dobrý odhad. Hra s linkou se dobře trénuje pomocí skicáku, tužky a odhodlání. Ve žlabu na zledovatělém povrchu… brrr, zaváhat nemůžeš.

Kopce okolo střediska Santa Caterina vybízí k podobným úvahám. Santa Caterina je malé středisko ve stínu větších kamarádů jako je Livigno a Bormio. V okolí je spousta méně strmých kopců pro první čmáranice ve volném terénu. Přechod z Bormia přes Monte Sobretta (3296 m.) nebo náročnější Pizzo Tresero? Před závěrečným odjezdem domů ještě vystoupej na snadnější kopec Monte Confinale (3370 m.), a tento výlet nabitý dobrodružstvím si budeš dlouho připomínat. Linky na kopcích vydrží minimálně do další oblevy.

Volný terén dokáže lyžařům přinášet dávku adrenalinu a endorfiny na závěr. Co ale objektivní nebezpečí, které skýtá vyčnívající šutr, skalní práh a hlavně nestabilní sněhová vrstva? To už chce trochu zapřemýšlet nad propozicemi. Nabrus tužky… ehm, teda hrany, a vyčkej na příhodný okamžik pro svoji vysněnou linku.

Tip na tůru

Do batohu přibal mačky, péřovku a čelovku, lavinová výbava se také počítá. Výchozím bodem je Santa Caterina.

Pizzo Tresero je opravdovou klasikou se všemi záludnostmi velehor. Velké převýšení z údolí, strmý terén, zledovatělé plotny, a pěkné výhledy. Start je za tmy ze střediska Santa Caterina (1750 m.) nad hranici lesa k bodu Dosso Tresero (2594 m.) Kdo chce poznávat, tak má na výběr dvě varianty trasy na vrchol. První odbočuje asi po dvou kilometrech na turistické trase doleva. Jedná se o hůře značenou exponovanou cestu. Vede po hřebeni, kde občas potkáte kamenného mužíka a rozbořenou chalupu na hřebeni. Odtud intuitivně přes skalní výšvihy místy zajištěné lanem až k vrcholu (3594 m.)

Druhá varianta je normálka přes bivak Seveso (3400 m). Stoupá údolím pod bivak umístěný na skalním hřebenu. Cesta pokračuje strmým výšvihem na hřeben a dále k vrcholu. Tuto trasu jsem použil pro sjezd. Cesta na Passo Gavia je v zimě zavřená.

Monte Confinale je snadnější kopec s dobrými možnostmi lehčích sjezdů. Ze střediska Santa Caterina vede turistická trasa směr na sever nad hranici lesa. Na trase jsou ukazatele směr bivak Del Piero Giampaolo. Trasa vede po vrstevnici nad údolím a před viditelným hřebenem strmě stoupá údolím na sever k Lago della Manzina (2800 m.) Odtud trasa pokračuje po mužících k sedélku na bivak Del Piero Giampaolo (3180 m.) Nyní se budou hodit mačky pro závěrečný úsek k vrcholovému hřebeni. Pozor na převěje ve vrcholových partiích. Odměna za náročný výstup jsou výhledy na lyžařské střediska a kříž se zvonem.

Cesta pro sjezd se nabízí ve směru výstupu, nebo přímo na jih přes žlaby ke středisku Santa Caterina.